Můžete mít i deset rizikových genů, ale když se budete zdravě stravovat a mít pohyb, tak se nepřepracujete k obezitě

Obezita je nemoc a tak bychom k ní měli i přistupovat. Mnozí obézní lidé žijí v toxickém prostředí, jídlo je pro ně berlička, jak si kompenzují problémy, a dokonce je to jejich jediné potěšení v životě. Mnozí jsou na antidepresivech.
Vědkyně Adela PENESOVÁ v rozhovoru vysvětluje i to, jak by měly vypadat správné stravovací návyky či jak si přeprogramovat mozek, abychom místo sušenky sáhli po ovoci. Mluví také o tom, kolik bychom se měli běžně hýbat a že ještě do léta můžeme správným způsobem zhubnout pár kilogramů.

Zavřít reklamu
– zda ​​za obezitu mohou i geny;
– že obezita je nemoc a je třeba k ní tak i přistupovat;
– že mnoho obézních lidí žije v toxickém prostředí a jídlo je jejich jediné potěšení;
– že na Slovensku neumíme léčit obezitu tak, jak bychom měli;
– jak by měl vypadat správný jídelníček každého člověka;
– jak důležitý je pitný režim a proč může v létě způsobit problémy pití pouze čisté vody;
– kolik bychom se měli běžně hýbat;
– jaký úbytek hmotnosti zlepšuje naše zdraví.

Podle údajů státní zdravotní pojišťovny mají problémy s nadváhou 2 miliony Slováků a až 600 tisíc lidí trpí obezitou, přičemž v době pandemie tento počet ještě rostl. Dalo se očekávat, že pandemické období ještě více zhorší situaci?

V naší zemi se to dalo očekávat. Lidé si mysleli, že tím, že jsou doma, se nemohou hýbat. Takže se nehýbali a stravovací návyky se také měnily, ne vždy k lepšímu.

Pandemické období k tomu přispělo. Byla to naprosto nová, velmi stresující situace. Lidé museli přestat chodit do práce a celé rodiny zůstaly doma.

Ale nemůžeme se vymlouvat jen na pandemii, protože tvrdý lockdown trval deset týdnů. Nikdo nepřibere za 10 týdnů 20 kilogramů. A i během tohoto období se dalo chodit do lékárny a do obchodu, čili jsme-li se jít projít, mohli jsme.

Omlouvali jsme si nečinnost tím, že vždyť zavřeli fitness centra?
Ano, i mně pacient řekl, že však byla zavřená fitka. Já říkám, zkuste cvičit s vlastním tělem. Nic jiného než vlastní tělo – nepotřebujete žádnou váhu, žádné činky, nic.

Drtivá většina lidí si nedokáže vyhradit čas, najít si videa a cvičit třeba doma. V dnešní době máte vše na tácku, jde jen o to, jestli chcete. Je to o tom, jak si člověk zadělí den. Někdo pochopil pandemii tak, že je-li doma na home office, může vstát v deset a připojit se na mítink v pyžamu. To je jaký přístup?

Třeba si zachovat pravidelný režim – vstanu o šesté, umyji se, nasnídám se a funguji. Mnoho lidí ušetřilo čas na cestování minimálně hodinu denně. Každý se může zeptat sebe, jak tu hodinu strávil. Všechno se dalo, i když přibylo povinností, učení dětí, vaření atp.

Velice. Chyběl jim běžný pohyb, který měli, když chodili do školy, chyběla jim tělesná výchova. Na druhé straně měly mnohé děti neomezený přístup k jídlu a sladkostem.

Podle statistik máme na Slovensku ve věku od 6 do 14 let více než 12 tisíc obézních dětí. S váhou mají větší problém kluci než holky. Čím to je?

Chlapci byli odjakživa nastaveni tak, že měli více pohybu. Za našich mladých časů to bylo tak, že kluci stále někde běhali, hráli fotbal a honily se. Dnes jsou děti online – vyučování, hry i sociální sítě. Nevidíte je hrát si venku.

Další věc je model stravování. Když rodiče stanoví mantinely, co se bude jíst a co ne, je to v pořádku. Ale jsou rodiče, kteří se o to vůbec nestarají a děti mají nonstop přístup k lednici, slazeným nápojům, sladkostem. V pandemickém období to bylo ještě méně pod kontrolou než běžně.

Mohou za obezitu některých lidí geny?
Někdo má genetickou predispozici, to je fakt. Dnes se ale více mluví o interakci mezi geny a prostředím, o epigenetice. Můžete mít také deset rizikových genů, ale když se budete snažit zdravě stravovat a mít pohyb, tak se nikdy nepřepracujete k obezitě, neboť matematika nepustí – příjem a výdej.

Porovnáme-li člověka, který má špatné geny, a toho, co nemá, a ten první by jedl za den hořalku navíc, tak z ní bude tloustnout a ten druhý nemusí.

Jsou geny, které ovlivňují to, jak rychle spalujeme, jak se nám produkují hormony, jakým způsobem metabolizují naše svaly, naše tuková tkáň, ale mnohem víc je to o prostředí. To, že je celá rodina obézní a ještě jejich pes je obézní, tak to je stejný životní styl. Děti se učí kopírováním chování dospělých.

Obezita s sebou přináší řadu problémů. Ukázalo se to i během covidu, kdy mnozí obézní lidé skončili na odděleních JIS. Proč přesto lidé nepovažují za nutné řešit svou obezitu?

Možná chybí povědomí. Měli bychom více mluvit o tom, že obezita je chronická, progredující nemoc a my k ní tak musíme přistupovat.

Je velmi jednoduché říci, že člověk si za to může sám, ale nemůžeme házet vinu vysloveně jen na něj. Velkou vinu za to nese i společnost jako taková.

Existují přesná doporučení, jak bychom měli k obezitě přistupovat a léčit ji, ale nejlepší je předcházet jí. Ale my jsme země, která má nejnižší financování preventivních programů v Evropě. Na prevenci dáváme jen 0,3 % HDP, zatímco vyspělé země kolem 3 až 6 %.

Jak konkrétně vypadá prevence před obezitou?
Může to být například zlepšení nutriční gramotnosti, edukace dětí již v předškolním a školním věku, více hodin tělesné výchovy, ale také cenotvorba potravin. Jak bylo vybráno 13 potravin, u kterých se zastropovaly ceny? Nevím, na základě čeho a s kým to konzultovali, neboť tam není ani ovoce, ani zelenina, ani luštěniny.

Milion lidí na Slovensku žije na hranici chudoby, což znamená, že co vydělám, to utratím, a to jsou lidé, kteří se dívají na to, jaká je cena. Když budou celozrnné pečivo, ovoce a zelenina levnější, když snížíte DPH na zdravé potraviny, tak lidé je budou preferovat. Samozřejmě, že budou i takoví, co si stále vyberou to nezdravější, bez ohledu na cenu.

Myslíte si, že je to tak automatické, že snížíme ceny a lidé budou sahat po zdravějších potravinách?

Velmi bych chtěla provést takový experiment. Přehodit ceny u bílého a celozrnného pečiva a bílé dát třikrát dražší. A chtěla bych vidět, co to udělá. Protože jsou lidé, kteří se orientují jen podle ceny.

Měli jsme už dávno zvýšit DPH na slazené nápoje na 40 %, tak jak je tomu v jiných zemích světa.

My nejsme jako v USA, kde vodu z vodovodu nemůžete pít, neboť je nechutná. U nás ji pít můžete a nepotřebujete slazené nápoje, resp. žádné kupované nápoje. Až 80% domácností na Slovensku má vodu z vodárny upravenou a bezpečnou.

Ke mně chodí většinou pacienti, kteří už jsou rozhodnuti. Jiné je, když přijde někdo k všeobecnému lékaři k preventivní prohlídce a zjistí se, že má obezitu, vysoký cholesterol, náběh na cukrovku a lékař mu řekne, že by měl zhubnout. Ten člověk se nad tím musí zamyslet a musí s tím chtít něco udělat. Je to bolestivý proces, neboť se musí něčeho zříci, něco udělat navíc a změnit své stereotypy. Chce to tedy přípravu a odhodlání začít to měnit.

Jsou lidé, kteří mají nadváhu a mírnou obezitu a když jim vysvětlíte, jaký vliv mají jednotlivé potraviny na zdraví, ať už pozitivní, nebo negativní, tak racionálně smýšlející si řeknou dobře, změní stravování a také zhubnou. Ale čím vyšší stupeň obezity, tím je to horší. Zde nestačí jen racionalizace, ale je již velmi potřebný i psycholog, neboť u těchto lidí převládají emoce, které determinují chování a často převládá emocionální nebo hedonické jedení.

Oni používají jídlo jako berličku, kterou si kompenzují stres, pocit nedostatku, úzkosti, partnerské problémy a problémy v práci. Pro ně je jídlo jako droga. Dokonce je pro ně jídlo jediné potěšení v životě, které mají. A to je velmi smutné.

Když jsem sledovala program Extrémní přeměny v zahraničí, všimla jsem si, že mnozí lidé měli buď nevypořádané vztahy s rodiči, nebo si prošli šikanou, případně tajili sexuální orientaci. Vy jste byli součástí české verze této show, jsou takové problémy paušální?

Není to paušální. Pro mě to bylo přínosné v tom, že co člověk, to jiný příběh. Jistě, měli jsme i 19-leté děvče rozmazlené rodiči, které nemuselo nic, ani dokončit školu, jen sedělo doma.

Ale ano, gro jsou velmi vážné problémy z dětství, buď nějaké rozvedené rodiny, týrání, nebo posmívání ve škole, špatné manželství nebo ztráta dítěte, či postižení. Velmi mnoho těžkých věcí. Tehdy se ptám sama sebe, jak bych skončila já na jejich místě.

Znamená to, že u extrémně obézních lidí začíná proces změny nejprve u psychologů či psychiatrů?

Co se týče extrémně obézních pacientů, tak polovina z nich přijde s tím, že je na antidepresivech, to znamená, že už navštěvují psychiatra.

Někdy je to tak velmi patrné, v jaké špatné rodině člověk vyrůstal a přitom se z ní neumí odtrhnout, přestože je dospělý. Tím, že má mnoho dalších nemocí, je invalidizován, neumí si najít práci, a tak zůstává s rodiči, kteří ho stále ponižují.

Kvůli tomu jak vypadá?
Nejen kvůli tomu, jak vypadá, ale říkají mu také to, že je neschopný a podobně. Pokud by vyrůstal v jiné rodině, byl by to úplně jiný člověk.

Až si říkám, že některé bych nejraději „prosadila“. Chybí nám sociální bydlení, kde by přiměřeně svému příjmu dokázali existovat sami.

Aby se odtrhly od toxického prostředí?
Zažili jsme absurdní situaci, kdy v době natáčení s jednou velmi inteligentní paní operovali jejímu muži šedý zákal očí. On byl schopen týden ležet v posteli a ona mu nosila do postele jídlo. Pátý den se už naštvala a řekla mu, že mu operovali jedno oko a ne ruce a nohy, tak má vylézt z postele a jít se najíst do kuchyně.

Nebo jsme měli ítečkáře pracujícího z domu. Jeho manželka byla hyperprotektivní. Dělala všechno v domácnosti a ještě mu i nosila do pokoje oběd. Měl 160 kilogramů a ne a ne zhubnout. Ona mu tím dělala vlastně špatně.

A totéž je iu dětí. Rodiče se snaží, aby se dětem nic nestalo, tak je zavezou autem do školy a zase po ně přijedou. Děti jdou maximálně na hodinu na kroužek a to je celý jejich pohyb. Ale to nestačí.

Jaká je úspěšnost léčby u extrémně obézních lidí?

Popravdě, pokud bychom spoléhali jen na změnu životosprávy, tak nízká. V prvním kroku nastupuje změna životosprávy a psycholog, který musí uzdravit to, proč člověk zajídá stres. To je proces na rok či dva.

Druhý krok je léčba. Od května máme lék, který snižuje chuť k jídlu. Je schopen potlačovat obě chutě, ať už jde o pojídání, když jsme skutečně hladoví, nebo o hedonické pojídání, které nám dělá potěšení, to je ta čokoláda či sušenka. Takto snížíme hmotnost tak o deset procent, čili u 150 kilogramového člověka je to 15 kilogramů. Ale to není celé řešení, neboť on potřebuje zhubnout 50 kilogramů.

Třetím krokem by tedy měl být bariatrický nebo metabolický zákrok, během něhož se buď zmenší žaludek, nebo se střeva jinak uspořádají. Jednoduše nějaký zásah, který vede k tomu, že se buď méně vstřebávají živiny, nebo člověk méně sní.

Bohužel na Slovensku se neprovádí ani 200 operací ročně. V České republice se provádí 1900 operací ročně díky profesoru Friedovi.

Finanční návratnost operace je dva a půl až tři roky, ale v této zemi se neumíme dopracovat k tomu, abychom léčili pacienty, tak jak máte.

Není to o tom podvědomí, že nebereme obezitu jako nemoc?

Ano, je a právě proto musíme mluvit o tom, že obezita je nemoc a těmto lidem musíme pomoci. Na Slovensku máme cca 600 tisíc lidí s obezitou a víte, co je to léčit 600 tisíc lidí?

Chápu, že od obezity jsou odvozeny další nemoci jako cukrovka, vysoký tlak, srdečně-cévní či onkologická onemocnění.

Z 350 tisíc diabetiků je 90 % obézních. Říká se, že průměrné náklady v EU na rok léčby diabetika jsou 3 tisíc eur. Operace, kterou jsem výše zmiňovala, stojí 7 tisíc eur což znamená, že za dva a půl roku to máme splaceno.

Neříkám, že všichni jsou vhodní k takové léčbě, ale mladé obézní, začínající víme zvrátit a dostat je do remise cukrovky, což je geniální.

Samozřejmě, na takový zákrok je musíte připravit a po něm je sledovat ak tomu je Centrum pro management obezity. Taková centra bychom měli mít alespoň tři, ale nemáme je. Na Slovensku jsme sto let za opicemi. V Česku jich mají několik.

Máte také úspěšné příběhy pacientů?

Určitě ano, ale já bych všem dopřála být úspěšní a trvale.

Zlepšila se jim ruku v ruce s hubnutím i psychika?

Určitě. Mám pacientku, volám ji květinka. Žije s rodiči, kteří ji gniavia. Je na trojkombinaci psychiatrických léků a přesto, že tyto léky vám zvyšují chuť k jídlu, tak ona zhubla 20 kilo. U ní byl jeden klíčový faktor. Nemá až tak vyšperkovanou stravu, ale změnila se u ní jedna podstatná věc. Byla nezaměstnaná a když si hledala práci, tak jsem jí doporučila fyzickou práci a zároveň takovou, kde není tolik prostoru, aby jí někdo ubližoval, neboť lidé umí ubližovat.

Našla si úklid, namaká se, hubne a je spokojená. S pohybem jdou endorfiny, je i finančně více nezávislá a nemusí jíst to, co rodiče navaří, ale koupí si své.

Jaké jsou obecné rady při stravování, které by měl dodržovat každý z nás?

Základní zásady jsou vyhnout se zpracovaným potravinám, preferovat když už maso, tak libové. Podstatné je mít půl kila zeleniny a jednu porci ovoce denně a za hrst ořechů nebo mandlí. Samozřejmě, vyhnout se slazeným nápojům a najít si nějakou míru při alkoholu, ideálně abstinovat.

Méně solit, jíst luštěniny a dvakrát týdně ryby.

Je dobré preferovat celozrnné potraviny, a to nejen pečivo, ale také těstoviny. A i když dělám noky, tak z celozrnné mouky.

Cukr maximálně 30 gramů na den, takže například ochucený jogurt, který obsahuje cca 20 až 25 gramů cukru. Pokud si ho dáte, je to určitě lepší alternativa než horalka. Je třeba se také vyhýbat tropickým olejům a tukům, jako je palmový a kokosový.

Další věc je vyhýbat se smaženému. Neznamená to, že člověk nebude už nikdy jíst řízky, ale dát si řízek jen jednou za čas, například jeden na oběd a konečná. Ne že se doma udělají dvě kila řízků a jedí se několik dní.

Možná by lidi motivovalo víc, kdyby znali benefity takové stravy.

Hippokrates už dávno řekl, že ať je jídlo tvým lékem. A jídlo může být doslova lékem. Správně složená strava vám může snížit zánětlivé procesy v těle, snižovat výskyt mnoha dalších onemocnění a může mít preventivní účinek.

Mnohé potraviny rostlinného původu mají v rámci prevence protinádorový účinek. Je to skupinka možná 10 – 15 potravin, od citrusových plodů přes kurkumu, rajčata, brokolici, jahody, česnek, zelený čaj, bobulové tmavé ovoce, tmavé hrozny, které mají velmi významné ochranné účinky.

Je tedy rozdíl, zda budete mít každý den ovoce a zeleninu, nebo si budete dávat nějaký karcinogen – párky, slaninu, klobásu, uzené, paštiky a smažená jídla a alkohol.

Jak lze mozek přeprogramovat tak, abyste nesáhli po napolitánce, ale po jablku?

To je síla mysli a ta je neskutečná. Pamatuji si pacientku, mladou studentku. Před třemi lety měla o deset kilogramů víc, proto si řekla, že cukr je droga a že ho nejí.

Dělali jsme jí test, při kterém vypijete 75 gramů glukózy. Ona to poslušně vypila a za chvilku jí bylo strašně špatně, zkolabovala a když jsem ji probrala, tak to vyvracela. Je to v hlavě.

Když si naprogramujete v hlavě, že tohle je karcinogenní a je za tím rakovina tlustého střeva, žaludku, žlučníku, jater, prsu, tak vám to už nejde dolů krkem. A když se naopak podíváte na jablko nebo rajče a řeknete si, že tohle je výborné, je v tom kromě vlákniny i šťáva a vitamíny a má to antikarcinogenní účinky, tak to sníte s chutí.

Jak důležité je dodržování pitného režimu?

Velice důležité. Dokonce očistný den, jen s pitným režimem je výborná věc.

Z našich studií vyplývá, že obézní lidé méně pijí. Když to přepočítáme na hmotnost, tak je to ubohé. Kromě toho mají i porušenou regulaci pociťování žízně. Hormony, které nám mluví o žízně, jsou přitom velmi významné a regulují i ​​množství tuku v těle.

Našim pacientům říkám, aby se neopovážili vyjít z domu, aniž by měli s sebou alespoň půl litru vody, a to kdykoli, nejen v létě.

A ještě jedna zajímavá věc. Desetitisíce let byli lidé nastaveni tak, že více strádali. Tím, že měli nedostatek, vyvinuly se ochranné systémy, aby jim signalizovaly, kdy jsou hladoví a kdy pociťují žízeň. Ale teď máme nadbytky a nic nám nesignalizuje, že už máš příliš mnoho tuku v těle, něco s sebou dělej. Nemáme jediný hormon, který by nám řekl, že haló, hýbej se, vždyť celý den sedíš.

Kolik litrů vody denně by měl člověk vypít?

Je to dáno hmotností, tedy 30 mililitrů na kilogram. Ale odvíjí se to i od toho, jaká je teplota prostředí a jak se člověk hýbe a potí.

Důležité je i to, aby se nám v letních měsících nestalo to, že budeme pít jen hodně čisté vody a ztrácet spoustu minerálů. Můžeme si vyrobit hyponatrémii.

Problém si člověk přivodí také tím, že vypije hodně vody?

Samozřejmě. Standardně lidem říkáme, aby si snížili příjem soli a těm, kteří mají vysoký tlak, aby nepili minerálky, zvláště pokud mají hodně sodíku.

Avšak zároveň jim říkáme, že v létě, kdy se potí, je mohou pít, aby si nevyrobili hyponatrémii. Neboť když budou pít jen neslazený čaj a vodu, tak si vyrobí snížení hladiny sodíku, při kterém dochází k otoku všech buněk a také neuronů v mozku. Ten stav není zanedbatelný.

Jak se to projevuje?

Já jsem si tento stav vyrobila jednou v létě. Bylo 37 stupňů, byla jsem měsíc po porodu a jen jsem pila, protože jsem neměla čas jíst. Najednou mi zbylo divně, cítila jsem se oteklá, trnuli mi prsty i rty a příšerně mě bolela hlava. Tak jsem si vydělala slanou vodu a pomalu jsem to popíjela. Pak mě to přešlo.

Vysloveně při hubnutí asi nestačí upravit si jen stravu a dodržovat pitný režim.

Při redukci hmotnosti musí být vždy také pohyb. Dá se hubnout i tak, že budete jen ležet a brutálně snížíte kalorický příjem. Důkazem toho byla pacientka na covidovém oddělení na ARO, která zhubla osm kilogramů, ale nezdravě, neboť jí šla dolů i svalová hmota.

Když si povídáme o normálním hubnutí?

Při normálním hubnutí musí být také pohyb, protože musíme zabránit úbytku svalové hmoty a tím zabráníme tomu, aby nám klesl bazální metabolismus. Naopak, když se nám podaří zvýšit množství svalové hmoty, tak nám bazální metabolismus může ještě stoupnout.

Jaký je minimální denní pohyb pro běžného člověka?

My jsme stavěni jako maratonští vytrvalostní běžci, denně bychom tedy měli chodit 7 až 10 tisíc kroků. Dobrou radou je zaparkovat auto co nejdál od práce či obchodu a projet se či nepoužívat výtah, ale chodit po schodech.

Plus bychom měli týdně cvičit 150 minut, ale cvičit tak, že se doslova zpotíme.

Měli bychom také snížit sedavost. Každou hodinu se alespoň desetkrát postavit ze židle a projet se. Procházet se i tehdy, když telefonujeme. Jsou lidé, kteří celé dny dělají v kanceláři, třikrát do týdne si jdou zaběhat a myslí si, že to je dost. Není.

A v případě, že chce člověk zhubnout?

Ti, kdo chtějí hubnout, samozřejmě musí cvičit více, až 60 minut denně. Lidé s extrémní obezitou, které jsme měli v televizní show, měli až 120 minut tréninku denně.

Jede léto. Červenec až září jsou dovolenkové měsíce, kdy lidé chodí k moři a často chtějí ještě předtím zhubnout. Je reálné shodit pár kilo za měsíc?

Samozřejmě jen jde o to, kolik chcete zhubnout. Za jeden den umíte zhubnout i kilo, ale to neznamená, že za měsíc zhubnete 30 kilogramů.

Jeden z efektivních způsobů je dávat si jeden den v týdnu ovocno-zeleninový nebo jen pitný režim. Snížit je třeba konzumaci potravin, kde je v malém množství mnoho kalorií.

U někoho funguje zase to, že si nastaví čas, odkdy dokdy může jíst, například od 10. do 18. a pak 16 hodin nejí (tzv. intermittent fasting).

Klíčová je kalorická rovnováha – více energie vydat než jí přijmout. Důležitá věc je, že člověk musím mít přiměřený, nepříliš velký příjem sacharidů v daný den, aby druhý den ráno spaloval tuky, protože o to nám jde.

Pokud mám někomu poradit, tak ráno je nejideálnější vypít sklenici vody a 20 – 30 minut si zasportovat, jít na kolo, dát si veslo nebo si jít zaběhat.

4fotky v galeriiAdela Penesová, lékařka a vědkyně, která se zabývá obezitouZdroj: David Ištok/Aktuality.sk
Ráno se spalují tuky lépe?

Ano. Pokud máte správně nastavenou stravu, tak za normálních fyziologických okolností se během 10 hodin, kdy člověk spí, a tudíž nejde, děje to, že mu dojdou zásoby glykogenu v játrech a organismus sáhne na tuky. Takže když ráno cvičíte, pokračujete ve spalování tuků a to je to, co chceme – zbavit se tuku.

Když se pak nasnídáte, tak organismus se přepne a začne okamžitě přednostně spalovat sacharidy. Samozřejmě, pokud máte snídani, která je obsahují.

Pokud by člověk dodržoval všechny tyto rady, kolik kilogramů by uměl zhubnout za měsíc?

Bez velkého hladovění a trápení umí žena zhubnout tři až čtyři kilogramy a muž i šest kilogramů.

Kolik kilogramů dokáže zlepšit náš zdravotní stav?

Benefit se dostaví, když zhubnete 7 až 10 procent své hmotnosti. Ale samozřejmě 60kilové ženě se bude hubnout těžší než 120kilové, neboť z většího se hubne lehčeji.

Jsou studie, například. DPP (Diabetes Prevention Program), kde pacienti, kteří měli náběh na cukrovku, zhubli o 7 % a výskyt cukrovky o tři roky se snížil o 57 %, po deseti letech to bylo o 27 %. Ve stejné studii dávali části pacientům lék meformin a efekt nebyl tak markantní.

Každých deset kilogramů také znamená, že se vám sníží krevní tlak o 5 až 9 mmHg, sníží se ztukovatění jater, zlepší cholesterol a pod.

Na čem závisí, zda člověk setrvá při zdravém způsobu života nebo na tom upustí?

Musí tam být motivace a podpora okolí, tedy partnera, dětí či kamaráda. Pacientům vždy říkám, aby si našli sparingpartnera. Kromě podpory je důležité, aby si člověk byl vědom toho, že to je dlouhodobý proces, ale aby zároveň nebyl perfekcionista.

Mnozí lidé fungují tak, že buď něco dodržuji na 100 procent, nebo nedodržuji vůbec. Jednou selžou a už to jde dolů vodou. To je chyba. Jsme lidé, nejsme dokonalí a výkyvy občas přijdou, ale je třeba začít znovu.

Kdysi jsem četla knihu, ve které autor popisuje, jak mu pomohlo, že si vytvořil návyk. Za cíl si dal udělat jeden cvik denně.

Ano, říká se, že něco musíte zopakovat 22krát, než chytíte rutinu.

I našim pacientům říkáme, že když jdou ven se psem, aby neudělali jen jedno kolečko kolem baráku, ale aby šli i trošku dál a postupně si to prodlužovali.

Nejtěžší je začít, ale když začnete, tak už to jde.

Adela Penesová se zabývá výzkumem obezity, cukrovky a hypertenze. Je autorkou desítek publikací, jedna ze zakladatelek Slovenské asociace pro výživu. Několik let působila také v Národním institutu zdraví v USA.

Discover

Sponsor

spot_imgspot_img

Latest

Začínáte nový vztah po čtyřicítce? Je velká šance, že bude lepší než první láska

Říká se, že láska kvete v každém věku. Zároveň je dnes naprosto běžné, že do vztahů vstupujeme starší a zkušenější. Na první pohled by...

Počet lidí s depresemi a úzkostmi roste, problém jsou i sebevraždy

Slovo zdraví se mezi lidmi skloňuje poměrně často. Ne každému však hned napadne, že o skutečném a úplném zdraví nemůžeme mluvit bez zdraví duševního. Ve...

Soukromník kritizuje plán vytvoření státní letecké záchranné služby

Provoz soukromými leteckými provozovateli je efektivnější a méně nákladný ukázal podle soukromníka ekonomické analýzy i praxi v Česku.Provozovatel letecké záchranné služby na Slovensku Air...

Patří k nejromantičtějším místům na světě a do TOP 5 potápěčských destinací. Co ještě nabízí kouzelné Maledivy?

Hledáte místo, kam uniknout před hektickým životem a kde si zaručeně užijete dostatek soukromí? Maledivy jsou pro dokonalou dovolenou jako stvořené. Alespoň jednou za...

Znáte hořčíkový olej, který dokonale hýčká naše svaly?

Všichni sportovci, ať už jsou vrcholoví nebo rekreační se minimálně občas setkají s bolestmi svalů. Stačí „přepísknout“ trénink nebo v soutěži jet na plný výkon, či...