Říká se, že láska kvete v každém věku. Zároveň je dnes naprosto běžné, že do vztahů vstupujeme starší a zkušenější. Na první pohled by tedy začít nový vztah ve třetí nebo čtvrté dekádě života neměl být problém. Ve skutečnosti však muži i ženy v mladším středním věku čelí několika specifickým situacím.
Jak se randí mezi třicítkou a čtyřicítkou?
Může být zamilovanost v tomto věku stejná jako první láska?
Je vlastně ještě někdo volný?
Jak najít partnera, když mám za sebou mnoho zranění z předchozích vztahů?
Co když už máme děti?
Musí spolu i lidé ve zralejším věku chodit rok do kina, aby věděli, že se k sobě hodí?
Na tyto a mnohé jiné otázky odpoví v podcastu Mezi námi psycholožka a terapeutka Renáta Kočišová, která se ve své praxi mimo jiné věnuje i párové terapii a osobnímu rozvoji.
„V mladším věku jsme jistě ochotnější jít do vztahů, vystavit se riziku zraněním, která ke vztahům patří. Ve zralejším věku máme lepší vyformované hodnoty a máme větší předpoklad ve vztahu vytrvat,“ říká odbornice a zdůrazňuje, že právě lidé po třicítce mohou díky osobní integritě vést vztahy, které jsou plnohodnotnější a hlubší.
Ne vždy je však začátek nového vztahu jednoduchý.
Silnějící trend single života je pro mnohé lidi jakýmsi typem vězení. „Navenek možná prezentují, že si vztah chtějí najít, ale jdou jen po zážitcích, potvrzování si toho, že je někdo chce nebo že mají nějakou hodnotu,“ říká v podcastu Kočišová.
Jiným druhem problému je, že se lidé bojí vystoupit ze své komfortní zóny a vést plnohodnotný život i bez partnera.
„Často se setkávám s tím, že mi lidé říkají, že by šli na turistiku, ale bez partnera či partnerky nejdou a odmítají se přidat ik jakékoli skupině,“ uvádí příklad ze své praxe.
